Provádíme služby v oblasti obchodního, občanského, rodinného, pracovního práva.

Zaměřuji se na právo z přepravy a na prodej a transformaci podniku.

Obec Želkovice se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v ní 98 obyvatel. Ve vzdálenosti 12 km severozápadně leží město Bílina, 13 km jihozápadně město Louny, 14 km severovýchodně město Lovosice a 17 km západně statutární město Most.

Obec Vratislávka se nachází v okrese Brno-venkov, kraj Jihomoravský.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1358. Ke dni 16. 11. 2006 zde žilo 86 obyvatel.

Každý rok poslední květnový týden probíhá POUTNÍ MŠE.

Obec Lhotice se nachází v okrese Třebíč v Kraji Vysočina. Žije zde 144 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1361. V roce 1939 měla obec 251 obyvatel. Okr. úřad se nacházel v Moravské Budějovice, Okr. soud v Jemnici, Kraj. soud v Jihlavě. V obci se nalézala parní cihelna Josefa Schlegelhofera, hostinec s trafikou Theodora Hrbka, kovárna Šimona Brandla, krejčovská dílna Václav Hlavsa, švadlena Anna Řídká, pokrývačství Antonín Veverka a obchod se smíšeným zbožím Kadrnožkové Emilie.

Obec Vápenice vznikla jako "kopaničárská osada" náležející ke Starému Hrozenkovu již před rokem 1740. Původní obyvatelé se živili pálením vápna v jednodnových pecích. Jméno Vápenice je odvozeno právě od těchto pecí. Vypálené vápno rozváželi po okolních vsích a prodávali. Kromě toho se živili dřevorubectvím, pasen ím dobytka a pěstováním zemědělských plodin. Obydlí – stavení bývala dřevěnná, srubovitá, krytá slaměnnými došky. Do kionce 19. století bydlela ve Vápenicích 369 obyvatel v 59 domech.      

Zdejší obyvatelé žili až do roku 1900 pod feudálním útlakem Světlovského panství. Teprve po zásahu poslance Dr. Stojana bylo zrušeno robotování na panském a poddaní si mohli od vrchnosti vykoupit pozemky, na kterých stály jejich domy. dne 5. června 1919 se Vápenice odtrhly od Starého Hrozenkova a staly se samostatnou obcí. V roce 1980 byly opět přidruženy ke Starému Hrozenkovu, ale v roce 1991 se znovu osamostatnily.      

Vápenice pro svou polohu byly a jsou vyhledávaným místem k odpočinku. Své dovolené zde pravidelně trávil spisovatel Jiří Mahen nebo básnířka Jarmila Urbánková. Žil zde i známý lidový vypravěč Josef Lebánek.      

Na svazích Vápenic je v rekreační oblasti Mikulčin vrch několik sjezdovek s lyžařskými vleky, kde je možno provozovat zimní sporty. Nadmořská výška Vápenic je od 360 do 780 m n. m.      

Na pozemcích Vápenic hospodaří zemědělské družstvo, které provozuje ekologické zemědělství. Je zde i několik dalších soukromých zemědělců, kteří rovněž ekologicky hospodaří. V budově bývalé staré školy a později kulturního domu vyrábí firma Gorstring struny na hudební nástroje.      

V současné době žije ve Vápenicích na rozloze necelých 1100 ha v 65 domech 194 trvale hlášených obyvatel. Mimo to je zde 60 rekreačních chat a chalup.

Obec Měchenice se nachází ve Středočeském kraji na levém břehu Vltavy přibližně 8 km od jižní hranice Prahy. Její katastrální výměra je 1,33 km2 a v současnosti v ní žije 750 obyvatel. Měchenice jsou obklopeny vrchy, které jsou ideální pro výlety pěší či cyklistické, v zimě pak podle počasí i pro běžky. Automobilová doprava trvá do centra přibližně dvacet minut, autobusové spoje jezdí většinou v menších než hodinových intervalech, vlakové každé dvě hodiny. V letních měsících je možné využít i lodní dopravu - parník.

Obec Mezholezy se nachází v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Žije zde 116 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1386.

Obecní úřad podává informace žadatelům, plní úkoly uložené radou nebo zastupitelstvem obce, pomáhá výborům a komisím v jejich činnosti vykonávat státní správu, zřídí na veřejně dostupném místě úřední desku a spravuje obec.

Masarykův odkaz je nadčasový

(Z projevu prof. J. Dolisty, rektora VŠERS, předneseného u příležitosti oslav 90. výročí vzniku ČSR na českobudějovické radnici.)

V tomto roce si připomínáme 90. výročí vzniku Československé republiky. Rád bych při tak významném výročí upřel svou pozornost na duchovní odkaz, který republice odkázal T. G. Masaryk.

Odkaz T. G. Masaryka občanům Československé republiky byl mravní. Citace jeho slov: „Máme si brát příklad, jak žít, můžeme se naučit, co to je, obětovat se za druhé.“ Ano, naše doba skutečně potřebuje mravnost. Do kolika zbytečných bojů a bojůvek jsme téměř denně vtahováni, škodíme si navzájem zbytečně, a i když život sám o sobě přináší mnoho těžkostí a nezbývá nám nic jiného než je přijímat, ještě si však obtíže vyrábíme sami navzájem. Masaryk byl velký duch, byla to charizmatická osobnost, proto jím bylo ovlivněno mnoho lidí, jeho etickými hodnotami, které vyznával. Kdyby zde dnes byl, jistě by řekl, abychom si navzájem neškodili, vždyť jsme občané jednoho státu, tedy jedné a dnes již malé občanské rodiny. Odkazem Masaryka je pro nás i dnes povinnost mravně žít.

Masaryk měl krásnou zásadu: „Nic není tak velké, co není pravdivé, chci nadále kráčet životem, abych cestou zlepšoval podle svých sil, co ještě může být spraveno“ . Podle této zásady Masaryk hodnotí vědce, politiky, myslitele, literáty, jak odpovědně hledají pravdu, snaží se jí porozumět, aby pak pomocí nalezené pravdy reformovali sebe, stát, společnost a celý národ. My současníci často zjišťujeme, že kolem nás panují soudy a názory, které nejsou pravdivé, jsou nekritické a jednostranně ideologické. Masaryk by vášnivě protestoval a jednal by podle zásad pravdy. Odkazem Masaryka je i pro nás dnes být pravdivými lidmi a být hledajícími pravdu.

Masaryk jako člověk cítil potřebu něhy a lásky. Ačkoli to byl muž velmi racionálně založený, přesto v něm pracoval cit, cítil potřebu někoho milovat a být milován. Lásku vnímal jako odpovědnost za druhou bytost, k milované bytosti, tím rozuměl svou ženu, cítil potřebu vroucí oddanosti. Masaryk by byl zarmoucen z rozpadu tak četných manželství, kde v Evropě vyniká právě Česká republika. Masarykův ideál manželské lásky byl opravdu veliký, ženu ctil jako spolupracovnici, která také umí odmítnout brutalitu, lež, hrubost a nepoctivost. Doporučil by nám dnes více lásky k rodině a k dětem. Odkazem Masaryka je pro nás i dnes kladení důrazu na pevné, věrné a láskyplné manželství až do smrti jednoho z partnerů.

Masaryk ví, že všichni jednou zemřeme, zemřou i ti, pro které jsme pracovali. Uvádí, že přesto „nesmíme se uzavřít v sebe, žít pro sebe a ze sebe“ . Se životem máme nakládat uctivě, proto odsuzoval z etických důvodů sebevraždy a riskování se životem. Masaryk znal utrpení, proto se také ptal, když umřel mladý Havlíček: „Nepřišlo vám ještě nikdy na mysl, že lidé umírají, když řekli své slovo?“ Odkazem Masaryka je pro nás i dnes respektovat úctu k lidskému životu, ať je mladý nebo starý a nemocný. Životu v každé jeho fázi máme prokazovat respekt a pomáhat mu.

Masaryk byl věřícím člověkem, který se v pozdějším věku sice bytostně neidentifikoval s žádnou církví, ale občané Československa věděli, že jejich president věří, že život musí být žit „sub specie aeternitatis“ , tedy pod zorným úhlem věčnosti. Po církvi požadoval, aby pomáhala sociálně slabým vrstvám obyvatel, aby stála na straně ponížených, aby církev hledala nápravu rodinného života v Československé republice. Není pravda, když se píše o České republice, že je to nejateističtější stát v Evropě. Ne, Češi vyznávají transcedenci, vyznávají duchovní hodnoty, jsou solidární, ale většina stojí mimo církve, hořce poučeni trpkým dějinným vývojem. Odkazem Masaryka je pro nás i dnes seznamování se s moudrostí Bible, kterou četl denně.

Co je pro Masaryka česká otázka? Co mají přinést Češi ostatním národům? Fotbal, či hokej? Takovému myšlení byl Masaryk vzdálen. Jsme pouze příživníky v Evropě, nebo jsme schopni Evropě něco nabídnout? Jak aktivně zasahujeme do politické evropské kultury? To byly Masarykovy otázky. V čem je smysl českých dějin, českých bojů a ducha? Nemohu zde na tomto místě z časových důvodů odpovědět na všechny otázky, ale řekněme hned závěr: máme jako Češi přinést ostatním národům silné myšlenky humanizmu, pochopení pro mezinárodnost a sociální spravedlnost. Odkazem Masaryka je pro nás i dnes přijetí odpovědnosti za dění v Evropě. Češi pak nemají řešit problémy zbraní, ale humanitární činností. Humanita nás vede k odpovědnosti za příští generace. Nenávist by neměla mít místo v srdci českého občana.

Masaryk si uvědomoval, že jsme malý národ obklopený národy se značnou číselnou převahou. Malý národ podle něj musí hledět do budoucnosti a přemýšlet o tom, co bude za sto a více let. Politické souboje a hašteření často vedou politiky k tomu, že se dívají jen na konec svého volebního období, dál nikoli. V politice, kde se rozhoduje o tématech pitné vody, elektrické energie, zemědělské půdy a bezpečnosti je nutno vidět věci z hlediska mnoha let dopředu. Masaryk sám říká: „Co je platna politická nezávislost, když národ je závislý hospodářsky“ . Velmi dobře rozlišil, že některý stát se prezentuje jako svobodný a nezávislý, ale ve skutečnosti o něm rozhodují jiné velké státy s větším hospodářským nebo nerostným bohatstvím. Není dle mého názoru pochyb o tom, že jedině dlouhodobá ekonomická nezávislost naší vlasti nám zaručí i dlouhodobou nezávislost politickou a s tím spojenou dlouhodobou prosperitu ve všech oblastech veřejného i osobního života. Odkazem Masaryka je i pro nás dnes podpora vysoce moudrých a statečných politiků, kteří vnímají dlouhodobou perspektivu dobra našeho státu.

Vážený pane primátore a vzácní hosté, od vzniku Československé republiky v r. 1918 se mnoho změnilo a naše současná Česká republika má mnohem méně obyvatel, než tomu bylo v době Československa za našeho prvního prezidenta. Devadesátileté výročí vzniku Československa nás vede k úvaze o tom, že velký stát i národ může být z určitých příčin vlastně malým a malý stát či národ z jiných důvodů velkým. Vždy máme příležitost i přes malý počet obyvatel být velkým státem i národem, pokud budeme pracovat na tom, abychom rostli duchovně, intelektuálně a kulturně. „Malost je v tom, že člověk neprohlédne a nehledá prostředků k odstranění své malosti“ , říká Masaryk. Když dnešní večer prožíváme slavnostním způsobem a hlásíme se rádi k naší vlasti, k našemu národu, pak na to nezapomínejme. Prosím, odstraňujme malost v pojetí T. G. Masaryka v naší zemi. A mé přání směrem k České republice? Buďme velcí! Není tím myšlena kvantita, ale kvalita našich myšlenek a konkrétních činů. „Běda národu, který se stane pohodlným a pyšným“, připomíná nám i dnes náš první prezident. Zbavujme se těchto nectností promyšleně a cílevědomě. Situace České republiky je mnohem obtížnější, než byla v období po r. 1918. Bez pravdy a bez lásky nelze překonat krize, choroby současných civilizací a choroby v samých kořenech lidskosti. Bez pravdy a bez lásky nezachráníš ani národní svobodu, to jsou podobná slova Masaryka, který, když upřel pohled do budoucnosti, takto hovořil ke svým blízkým. Jaké další přání, a to poslední, pronést směrem k naší České republice? Ať její občané jednají vždy podle svého svědomí a naplňují odkaz prezidenta Osvoboditele, jejího zakladatele: Ať české občany charakterizuje pravda a láska.

Obec Lipno sestává ze tří částí Lipna, Lipence a Drahomyšle. Tento samostatný územní právní celek se utvořil roku 1990 rozdělením MNV Tuchořice, Liběšice a Lipno. V obci Lipno sídlí i Obecní úřad v č.p. 14. Jelikož obec leží na pomyslném průsečíku měst Žatce, Postoloprt a Loun jsou s těmito městy spojeny cesty občanů za zaměstnáním, zdravotní péčí, nákupy, ale i zábavou. Obec Lipno spadá do správní oblasti Městského úřadu Žatec.

Z dnešního života obce se dá uvést struktura obyvatel, zaměstnanosti, občanská obslužnost, kulturní a sportovní vyžití.

Lipno se svými částmi má kolem 540 stálých obyvatel. Věkově jsou rozděleni asi třetinově, třetina dětí do 18 let, třetina osoby produktivního věku a třetina lidí starých.. Počet obyvatel se zvyšuje v letním období, kdy do obce přijíždějí lidé z měst, kteří zde vlastní rekreační objekty. Jsou bráni jako oživení vesnice a pohlíží se na ně jako na zdejší, se všemi právy a povinnostmi k obci. Ne vždy to však každý chápe.

Náš dětský domov je umístěn v klidné části města, poblíž Květné zahrady - jedné ze známých kulturních památek města, která je zapsána na Listině UNESCA. Byl přestěhován do Kroměříže z Hoštic v roce 1996, kde byl umístěn v zámečku této obce. Upravením jednoho bloku v řadové zástavbě činžovních domů vznikl moderní domov rodinného typu s kapacitou pro 24 dětí. Děti, které jsou zde umístěny, bydlí v rodinných skupinách. Každá skupina obývá samostatné patro domu a je vybavena obývacím pokojem, kuchyňkou, jídelnou, sociálním zařízením a pokoji pro děti. O každou skupinu se starají stálí tzv. kmenoví vychovatelé a ti, stejně jako všichni ostatní zaměstnanci dětského domova, jsou pro děti tety a strejdové. Jsou zde umístěny převážně sourozenecké skupiny.
Pro děti, které dosáhly 15 let, je podkrovní patro budovy upraveno na garsoniéry se samostatnými kuchyňkami a sociálním zařízením.

Domov pro seniory Máj České Budějovice je příspěvkovou organizací zřízenou statutárním městem České Budějovice. Naše činnost je finančně podporována statutárním městem České Budějovice a Jihočeským krajem.

Naší hlavní činností je poskytování pobytových a ambulantních služeb sociální péče podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění.

Provozujeme stavební bytové družstvo.

Pobočka DYJE, SBD:

• TECHNICKÝ PROVOZNÍ ÚSEK - Bří. Mrštíků 2036/8, 690 02 Břeclav